Nabídka (Miss_Atlantis)

USA - Massachusetts, 7:21 místního času

Byl ošklivý podzimní den, venku bylo dost nevlídně a foukal silný vítr
Ozvalo se zazvonění. Přede dveřmi domu stály 2 lidé v uniformách letectva spojených států.
Zdálo se, že před vteřinou tu ještě nestály, ale najednou zde byly...

Chvíli se nic nedělo. Potom ven vylezla velmi vyvinutá, blonďatá dívka v růžovém tričku a pruhovaných kraťáskách. Byla rozcuchaná, jako by ještě před chvílí spala, a na čelo si tiskla pytlík s mraženou zeleninou. Zdálo se, že má za sebou náročnou noc. Nechápavě koukala na uniformy stojící před dveřmi studentského domu, ve kterém přebývala spolu se sedmi dalšími mladými ženami.
"Eh?" bylo vše, co řekla, avšak přesně to vystihovalo její pocity.

USA - Massachusetts, 7:23 místního času

Dobrý den, jste slečna Hayami Junko? ozval se jeden z vojáků
Vypadal že má z těch dvou vyžší šarži...
Nečekal na potvrzení protože moc dobře věděl koho hledá
Ostatně si měla dojem, že o tobě ví všechno
Můžeme si s vámi někde v soukromí promluvit?
Zeptal se zase ten první

Blondýnka na ně dost nechápavě hleděla.
"Kdybyste byl trochu mladší, tak proti rozhovoru v soukromí nic nenamítám, ale takhle vám radši zavolám tu Junko," řekla nakonec a zalezla zpět do domu. Pak se odtamtud ozvalo něco jako "JUNKO? MÁŠ TU NĚJAKÝ AMANTY!" a za chvíli zas: "Prosímtě, co sis to tam včera nabalila za vykopávky?" a pak konečně ze dveří vystoupila další mladá žena, tentokrát tmavovlasá, s asijskými rysy a dobře upravená.

Junko

"Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?" řekla s úsměvem, i když vypadala z těch uniforem trochu vyjukaně, možná až ustrašeně.

Plukovník Anders

Hayami Junko? ujistil jsem se
Rádi bychom si s vámi promluvili o vaši práci pokud to je možné
řekl jsem zcela seriozně a trochu suše...

Kapitán Stevenson

Ale rádi bychom to s vámi probrali v soukromí
Dodal jsem snad ještě sušeji než můj kolega

Junko

"Ano, to jsem já," potvrdila mužům. "V soukromí? Ehm..." otočila mimoděk hlavu směrem dovnitř, kde se její spolubydlící právě pozvolna probouzely. Soukromí bylo něco, co v takovém domě mohlo jen stěží existovat. Pokoušet se cokoli s těmito muži probírat v jejím pokoji, kde si její kamarádky půjčujou šminky, kterých se jim právě nedostává, nebo v kuchyni, kde si pět holek vaří naráz kafe, to asi nebyl dobrý nápad. "Máte na mysli nějaké konkrétní místo?" zeptala se a pokoušela se tím naznačit, že jestli chtějí soukromí, musejí něco vymyslet sami.

Kapitán Stevenson

Podíval jsem se na plukovníka trochu rozpačitě, ale plukovník si evidentně věděl rady
V tu chvíli se ale ozval silný motor a z poza zatáčky přijela limuzína... velká a černá

Plukovník Anders

Nasednete si? Trochu se projedeme a pokud nebudete mít zájem o to, co vám chceme nabídnout tak vás zavezeme zase zpět řekl jsem a otevřel dveře

Junko

"No..." Moc se jí nechtělo. "A mohli byste se mi legitimovat?" žádala tedy podezřívavě. Přece nepůjde jen tak se dvěma neznámými muži do limuzíny, aby ji odvezli kdoví kam, i když nevěděla, jaký by zrovna na ní mohl mít kdokoli zájem. "A možná trochu přiblížit, o co se jedná?" Ne že by nedůvěřovala armádě, ale v cizí zemi musí být člověk opatrný...

Kapitán Stevenson

Jistěže, chápeme vaší opatrnost
řekl jsem opět tím suchým hlasem. Ukázal jsem insignie a ID kartu letectva spojených států
Jedná se o přísně tajnou věc... ale souvisí to s vaším výzkumem...
Nemáme mnoho času, mohla byste prosím jít s námi? Myslím že vás to bude zajímat...

Junko

chvíli hleděla na ID kartu, ale stejně netušila, jak se pozná, jestli je nebo není falešná.
"Dobrá, jen si něco vezmu," přikývla tedy a na chvíli zmizela uvnitř. Když se vrátila, měla na sobě kabát - protože byla zima! A taky protože v jeho kapse byl pepřový sprej. Člověk nikdy neví! Nechala se odvést k autu a nasedla s oběma muži.

Kapitán Stevenson

Vytáhl jsem z svazek několika papírů
Tohle je klasické prohlášení o mlčenlivosti
Říká se v něm, že to co se dzvíte je přísně tajné a pokud byste s tím šla na veřejnost, tak budete stíháná za vlastizradu...
řekl jsem zcela vážně
Pokud to nepodepíšete nemohu vám říct nic dalšího řekl jsem tak suše, že z toho Junko dostala žízeň...

Junko

najednou dostala chuť na pomerančový džus.
Přemýšlela, jestli se jí to nezdá... možná v posední době koukala na moc praštěných filmů... možná neměla dělat ten maraton Matrixu se spolubydlícími minulý týden... Chvíli přemýšlela, jestli ti dva myslí vlastizradu Ameriky a jestli by se to na ni vztahovalo, když nemá americké občanství... opravdu by si dala ten džus...
Převzala od muže papíry. Důkladně je prostudovala, aby si mohla být jista, že nepodepisuje něco, čeho by později litovala. Skutečně vše velmi podrobně prozkoumala, takže než skončila, uplynula celkem dlouhá doba. Nakonec se ale rozhodla, že v tom snad žádná bouda není, a podepsala. Pak se podívala tázavě na muže. Co jí asi teď řekne? Není to všechno jen nějaký vtip?